Hledání:
Ostatní:
Doporučujeme:
Boloňská metoda lovu ryb je jednou ze základních rybolovných technik plavané. Boloňská metoda byla vyvinuta italskými rybáři. Jak název této metody napovídá, její původ bude zřejmě v okolí města Boloňa, italsky Bologna.
Boloňská metoda byla a je určena výhradně pro lov ryb na tekoucích vodách. Pomocí boloňského prutu se dá samozřejmě provádět rybolov i na vodách stojatých, ale v tom případě se nejedná o lov boloňskou metodou.
Lov ryb na tekoucích vodách si bez využití boloňské metody nedovedu představit. Rybolov na tekoucích vodách se samozřejmě může provádět i ostatními metodami plavané. Většina plavačkářů zná lov na bič, závodníci nejčastěji využívají děličku, ale jsou situace, kdy bič ani dělička nestačí, nebo se nemohou použít. V tom případě je na řadě boloňská metoda.
Princip lovu boloňskou metodou je vlastně úplně jednoduchý. Jedná se o lov ryb na tekoucích vodách, při kterém nechává rybář pomocí dlouhého boloňského prutu, téměř volně splavávat splávek a s ním celou montáž po proudu řeky nebo potoka. Této metodě se také někdy říká splavávání.
Jedná se vlastně o naprostý opak zadržování, které se používá při lovu s bičem nebo s plavačkovou závodní děličkou.
Princip boloňské metody je tedy jednoduchý, v praxi to ale obvykle vypadá poněkud složitěji. Běžný rybářský prut, použitelný k jiným způsobům rybaření, je totiž na boloňskou metodu příliš krátký. Pokud se použije prut delší, začne brzo obtěžovat jeho
vysoká hmotnost.
Jediným řešením je pouze boloňský prut.
Jak vlastně boloňská metoda vypadá v praxi, se nyní pokusím krátce popsat.
Kromě nezbytné boloňky a dalšího vybavení, o kterém se zmíním později, je základním předpokladem úspěchu lovu boloňskou metodou, nalezení vhodného lovného místa.
Ideální místo pro lov boloňkou, je pro začátek menší, nebo středně velká řeka. Většinou hledám místa se středně rychlým, pravidelným proudem a s hloubkou mezi 1 až 2 m. Pokud bude dno pokryto štěrkem nebo valouny je situace téměř ideální, pokud jsou na dně větve, nebo jiné vázky, je nutné je předem lokalizovat.
Místům s velmi pomalým prouděním se s boloňkou vyhýbám, proud musí mít dostatečnou sílu k unášení splávku a celé montáže.
Vlastní lov s boloňským prutem spočívá pouze v nahození sestavy do proudu, o zbytek se postará síla vody. Při správně zvoleném tvaru a gramáži splávku by se měl proud do splávku opřít a začít ho i s montáží unášet dolů.
Bolo prut držím vztyčený přibližně pod úhlem 60°a postupně ho skláním tak, aby se vlasec pomalu pokládal na hladinu. Pokud vlasec začne tvořit pytel, splávek je proudem ihned přitahován ke břehu.
To je důvod, proč se k lovu boloňskou metodou musí používat dlouhý teleskopický prut, boloňka. Pokud byste totiž použili prut krátký, nemohli byste dostatečně kontrolovat pokládání vlasce na hladinu a již po několika metrech by se splávek z lovné stopy nezadržitelně blížil charakteristickými kývavými pohyby ke břehu.
Na menších tocích se dá k lovu boloňskou metodou použít také matchový prut, ale jeho možnosti jsou poměrně omezené. Kontrola splávku je s matchkou možná jenom na vzdálenost několika málo metrů. Naproti tomu již šestimetrová bolonéza má nesrovnatelně větší akční rádius a to se vyrábějí i boloňky mnohem delší.
Lov boloňskou metodou nejčastěji používám pro lov tloušťů, parem a podouství. Zejména pro lov tlouště je bolo jako stvořené. Umožňuje se dostat s nástrahou pod převislé větve a do ostatních nepřístupných míst, kde se větší tloušti tak rádi zdržují.
Boloňský prut, bolo nebo boloňku jsem zmínil již několikrát. Jak vlastně takový boloňský prut vypadá?
Boloňka je teleskopický rybářský prut o délce až 8 m, vyrábějí se i modely delší, ale takový prut jsem nikdy v ruce nedržel.
Klasická boloňka se od běžného, byť stejně dlouhého rybářské prutu, liší zejména jiným držákem navijáku a absencí klasické rukojeti. Spodní díl boloňky je tvořen pouze materiálem blanku, žádný korek, EVA nebo omotávky. Vypadá to na první pohled nezvykle, ale je to nutná daň za nízkou hmotnost, která je pro boloňku nezbytná.
Dnešní boloňky se vyrábějí z různě modulovaného grafitu, levnější modely jsou i z kompozitních materiálů.
Kromě nízké hmotnosti je důležitým parametrem také vyvážení boloňského prutu. Některé modely jsou sice velice lehké, po nasazení navijáku se ale může takový prut v ruce chovat nevyváženě. Při koupi boloňky si vždy beru naviják s sebou a zkouším prut i s ním. Někdy i o něco těžší a levnější model v kombinaci s konkrétním navijákem může v ruce působit příjemněji.
Boloňský prut může na první pohled působit křehce a subtilně. U některých modelů je to pravda, ale jsou i boloňky velice bytelné se značnou gramáží. Své o tom vědí štikaři, některé modely boloněk často používají při lovu štik.
Akce většiny boloněk bývá špičková, některé pruty mají akci poloparabolickou. Typická boloňa bývá většinou tvrdá s jemně pracující špičkou. Měkké pruty jsou nepřesné a pomalé při záseku. Všechny moje boloňky jsou se špičkovou akcí, měkčí bych nechtěl. Měkké boloňky najdou uplatnění právě při lovu štik na blízko, nebo pro lov na houpačku. Pro klasickou boloňskou metodu je považuji za nevhodné.
Obyčejná šestimetrová (o kratší bych ani neuvažoval ) boloňka, která neutrhne ruku, se dá koupit za cenu okolo 2000 Kč. Tyto modely bývají obvykle vyrobeny ze silnějších blanků, paradoxně jsou proto o něco odolnější než dražší kousky.
V sedmi nebo osmi metrech se musíme poohlédnout po dražších modelech. Levnější řady prutů, pokud se v těchto délkách vyrábějí, jsou již neskutečně težké a měkké.
U prutů této kategorie vycházejí ceny přibližně litr za metr:-)
Tyto pruty jsou vyrobeny z lehkých blanků s velmi tenkou stěnou. To jim dodává nízkou hmotnost a odpovádající akci. Bohužel to má neblahý vliv na odolnost takového prutu. Stačí nepatrné ťuknutí o kámen a je hotovo. Tyto boloňky jsou také náchylné ke zlomení při příliš velkém zaklonění prutu nad hlavu během zdolávání ryby. Dlouhý plavačkový podběrák je nutností!
Šestimetrová boloňka dobře poslouží na potocích a menších řekách, na větší řeku je zapotřebí prut delší. Gramáž je nutné volit nejenom podle cílové ryby, ale také podle hloubky a síly proudu.
Bolonéza se dá kromě klasické boloňské metody použít i několika jinými způsoby.
S boloňkou se dá lovit i zadržováním, tak jako s děličkou. Pochopitelně dosah prutu je v tomto případě omezen, ale na některých menších tocích postačuje.
Při sinějším proudu, kdy je nutné zadržovat těžké splávky nebo lízátka, je prut mnohem více namáhán. V tomto případě je nutné použít těžší model boloňky, ne každé bolo takovou zátěž vydrží.
Dobré uplatnění najde boloňka i při lovu na stojaté vodě. Pro lov kaprů nebo cejnů na houpačku je jako stvořená.
Úvod > Ostatní > Boloňská metoda